Čím víc cestuju, tím radši se vracím domů

6. června 2012 v 17:22 | Péťule
Sotva Lucie Plekancová Vondráčková (32) přesídlila ze svého nového domova v kanadském Montrealu na čas do Prahy, společenské rubriky se začaly předhánět ve chvále, jak čerstvé mamince svědčí život po boku hokejisty Tomáše Plekance, jak dokonalou má postavu i garderobu…



Zpěvačka ovšem především zůstává tou stále dobře naladěnou Luckou, která každou druhou větu končí zvonivým smíchem. Jedna podstatná změna mě vlastně napadá: zatímco dříve si nejraději povídala o muzice nebo divadle, dnes řeč nejčastěji stáčí k půlročnímu Matyášovi.

Jak Matyáš zvládal svůj první let?
První tři hodiny řval jako tur. Bylo mi líto spolucestujících, naštěstí nakonec zabrala bonboniéra. Ne že by ji snědl, ale třpytila se, a to bylo asi to pravé ořechové.

Už půl roku se na svět díváte také Matyášovýma očima. Jak se pro vás změnil pod tímto pohledem?
Víc si na ulici všímám jiných dětí, psů, kočárků, ptáčků a vůbec všeho, co Matyáše oslovuje. Je celkem zajímavé vidět některé věci jakoby poprvé: listy na stromech, bouřku, zrcadlo… To všechno je tak trochu magie. Naopak jako běžnou věc Matyáš vnímá mobil, počítač a dálkové ovládání. To mě trochu děsí. (smích)

Určitě se vás každý ptá na synovy pokroky. Mě by spíš zajímalo, co už stačil naučit on vás.
Že když je hlad, tak neexistuje nic jiného. Hlad jako vlk. Teď konečně chápu ten výraz.

A co nového jste objevila na Tomáši Plekancovi? Co jste o něm nevěděla, dokud se nestal tátou?
Netušila jsem, jak obrovskou má trpělivost. Hlavně se mnou. (smích)

Jak jste na tom byla s nervy při zápasech naší reprezentace na mistrovství světa v hokeji?
Hlavně se vždycky modlím, aby se nikomu nic nestalo. Víte, do mě kdyby někdo takhle na ledě vrazil, tak se tam skácím, začnu nadávat nebo brečet a jdu domů. Oni se otřepou a bojují dál. Někdy je pouhý pohled na ty rány strašidelný.

Manžel vás nedávno pochválil, jak jste v hokeji už poměrně zběhlá. Co vás na životě hokejisty nejvíce překvapilo?
Čím víc se od něj o hokeji dozvídám, tím víc vím, že nic nevím. Ale má se mnou zmíněnou trpělivost a odpovídá na otázky, jichž mám pořád požehnaně. Netušila jsem dřív třeba takovou drobnost, která je naprosto nehokejová, nicméně moc se mi líbí: když hrajete v NHL, jste povinen jezdit na zápasy v obleku. Dávají tak fanouškům najevo, že jim na hře i na nich samotných záleží. Že si jich váží a že to všechno není jen nějaká halabala akce. Jde o maličkost, ale dělá divy.

Jak vám je uprostřed toho světa nabitého testosteronem?
Je neuvěřitelné, jak právě takoví drsní kluci roztávají jako led, když za nimi po zápase přijdou jejich děti. To se najednou z golemů stanou tátové z plyše.

Do jaké míry vás motivuje touha po vítězství? Podepsala se na vás v tomto smyslu třeba gymnastika, jíž jste se jako holka věnovala?
Hodně jsem sportovala, ale nikdy medailově. Takže jsem se naučila mít radost z pohybu. Z procesu. Tenhle přístup mi pomáhá celý život. A pokud přijde nějaké ocenění, beru ho jako příjemný dárek mimo vánoční období. Největší radost se dostavuje v momentech, kdy nic takového nečekáte.

Když jsem se vás loni ptal, po kom nebo po čem z Čech se vám zasteskne v Kanadě, odpověděla jste mi: "Kromě rodiny a kamarádů? To netuším." Jak byste na stejný dotaz odpověděla teď?
To je hezká časosběrná otázka. Rodinu jsme si tam založili a kamarádů máme v Montrealu hodně. Takže se těšíme na tu naši druhou rodinu v Praze a na to, jak uhasím svou dabingovou žízeň.

Netajíte se tím, že vás během vaší "české zastávky" čeká spousta práce. Můžete tedy shrnout, co všechno chcete pracovně stihnout?
Hodně vybírám a přebírám. Neuvazuju se k žádným dlouhotrvajícím projektům, jako je divadlo nebo seriál. Ale ráda stihnu točení filmu, dabing, příjemné focení… Všechno to představuju Matyášovi, aby věděl, v jak bláznivém světě jeho máma žije a funguje. Bláznivém a pestrém!

Co byste ráda stihla nepracovně?
Budovat tak nějak mimochodem jeho vztah ke zvířatům. Všichni v našich obou rodinách je máme rádi, proto je to pro mě hodně důležité. Aby se nebál, ale chránil.

V těchto týdnech točíte se Zdeňkem Troškou jeho novou komedii. Bude v titulcích filmu uvedeno Lucie Plekancová Vondráčková?
Všimla jsem si, že to někde psali, nicméně není nutné zabírat v titulcích tolik místa. V profesním životě zůstává původní zaběhnuté jméno a v osobním jsem Plekancová. To jméno se mi moc líbí a pasuje mi k duši.

Vaše ruka vždycky bezpečně rozezná, kdy se podepisuje do památníčku a kdy na úřední listinu?
Teď už je to fajn, ale při svatebním obřadu jsem to měla trochu popletené a napsala jsem určitě něco jako Plekandráčková.

O vesnických komediích Zdeňka Trošky vám pravděpodobně zrovna nepřednášeli na kulturologii na Univerzitě Karlově. Jaký vztah k této lidové části jeho filmografie máte?
Připadá mi, že v dnešní době právě komedie potřebujeme jako sůl. Nevidím důvod, proč by sečtělý člověk musel celý den jen dumat a zabývat se Sartrem. Rozesmát lidi je to nejtěžší a jeden předmět na škole se tuším jmenoval dějiny humoru. Byl dost teoretický a celkem nevtipný, ale vidíte, že smích jako fenomén i do teorie kultury naprosto patří.

Diplomovou i doktorandskou práci jste věnovala českým filmovým pohádkám. Tam jste se jistě bez jména Zdeňka Trošky neobešla…
Hodně jsem se zabývala jeho skvělou pohádkou O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Je totiž nejen krásně filmově odvyprávěna, ale používá i naprosto ojedinělé světelné a umělecké postupy. Je fantasticky natočená. Podobně světelně a s nádechem symboliky je na tom ještě krásná pohádka Mahulena, zlatá panna. Ale ta u nás není tak známá.

Vybrala jste si takové téma, protože jste sama mnohokrát byla hrdinkou pohádkových příběhů?
Taky proto. Měla jsem možnost propojit zkušenost s teorií a zabrousit do historie a sociologie. Trochu připepřit antropologickým pohledem a dodat šťávu kapkou psychologie. Pro teorii kultury a mou duši to bylo ideální propojení.

Budete u Matyášovy postýlky radši číst pohádky z knížek, nebo vymýšlet své vlastní?
Netuším. Taky jsem dopředu nevěděla, že mu budu pořád dokola opakovat slova jako Pikaču a Booga boo. Tak nějak to přijde, a když se Matyáš pořád směje, je z toho najednou zvyk.

A kolik pohádek bude o hokejistech?
To nechám na Tomášovi. Jakmile začne mluvit o hokeji, taky ráda poslouchám ani nedutám. (smích)

Kdesi jste nedávno uvedla, že se cítíte být českou patriotkou. Uvědomujete si svůj vztah k rodné zemi o to silněji v zahraničí?
Čím víc cestuju, tím radši se vracím zpátky domů. A sleduju, co se tu změnilo, kdo přišel s něčím novým, čím můžu přispět sama… Prostě doma je doma a nápady ze zahraničí je fajn přivézt k nám. Jako třeba květiny vyrobené z ovoce. Jsou ideální pro všechny, komu nedělá radost dostávat krásnou, ale utrženou chudinku kytku. Můžete si na nich pochutnat a ještě je to originální!

Po tom, co jste právě řekla, asi nebude mylný pocit, že na řezané květiny moc nejste. Netrpíte tím pádem jako divadelní herečka při děkovačkách?
To je trefa do černého! Trpím jako zvíře. Ale moji fanoušci o mně tohle vědí a většinou mi místo kytek posílají mé oblíbené ferrero rocher. Asi ze mě chtějí mít kuličku.

Tak jako už několikrát před tím v životě máte možnost čerstvé konfrontace: opravdu platí, že v porovnání se zahraničím se tu lidé na sebe víc mračí, prodavačky jsou neochotné, číšnici nevrlí…, jak se o Češích občas říká?
Naopak. Zdá se mi, že se usmíváme víc než kdekoli jinde. Určitě třeba víc než ve Francii. Proto taky v Čechách tak ráda chodím všude pěšky.

Podařilo se vašim novým kanadským přátelům přemluvit vás, abyste jim pustila své písničky?
Pár z nich dostalo nové DVD s klipy, protože obrázkům je rozumět víc než slovům. Ale to jen když se o mou práci zajímali. Jinak zůstávám moc ráda v blahé anonymitě a funguju jako Lucie Plekancová, co chodí na procházky s Matyášem a vedle nich hopsá kocour.

Až budete balit zase do Kanady, napěchujete si zavazadlo nějakou svou oblíbenou laskominou, která tam není k dostání?
Ani ne. Mám tam jiné chutě než tady. A steaky mají perfektní, takže je tajně převážet nemusím. (smích) I když vlastně… Povezeme tatranky. Ty tam nemají a Tomáš je má rád.

autor: Jaroslav Panenka
zdroj: Květy.cz




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama