Budoucí paní Lucie Plekancová Vondráčková

22. května 2011 v 11:01 | Péťule
Její osudový muž má číslo 82. Ne že by stál v tak dlouhé řadě nápadníků, ale tohle číslo měl hokejista Tomáš Plekanec v průběhu šampionátu na dresu. Zatímco on střílel góly, ona zuřivě fandila a mezi zápasy si stihla vybrat svatební šaty. Budoucí paní Lucie Plekancová Vondráčková. Vrchol hokejového mistrovství světa trávila zpěvačka Lucie Vondráčková na cestách mezi Prahou a Bratislavou. Když nepracovala ve střižně, fandila snoubenci Tomáši Plekancovi, který zářil v útoku vedle Jaromíra Jágra. A když zrovna nekřičela gól, vybírala si svatební šaty. "Jsem jako každá normální holka, co našim drží palce," zaškatulkovala se, ale přiznala, že hlasivky při povzbuzování "nároďáku" nijak nešetří.


Máte ráda hokej?
Mám. Je dynamickej a nikdo se tam s ničím moc nepáře. Je určitě na pohled zábavnější než šachy. Ty ale radši hraju.

A měla jste ho ráda i předtím, než jste se zasnoubila s hokejistou?
Zasnoubili jsme se v lednu, takže ano. Zhruba od června minulého roku... (smích) Ale vážně: Vždycky jsme sledovali mistrovství světa, ale jinak jsem spíš koukala na skoky do vody, plavání a společenský tance.

Dívala jste se jako malá na šampionáty v televizi?
Jako malá jsem hltala jiný záležitosti. Klipy na MTV, Arabelu a pak jsem si šla číst Rychlé šípy, Káju Maříka nebo My děti ze stanice Zoo.

Co si myslíte o nárazovém záchvatu češství, který zemi vždy postihne při hokejových šampionátech?
Je neuvěřitelný, že v tak rozlohou nevelké zemi se rodí tolik špičkových hráčů. Celý hokejový svět nám to závidí, tak proč bychom aspoň jednou za čas nemohli být hrdí? Nejhezčí holky se rodí na Moravě a nejlepší hokejisti v Kladně. Nikdo tomu nerozumí, ale všichni už si na ten fakt zvykli.

Je tahle atmosféra srovnatelná s něčím v hudebním průmyslu?
Možná počtem lidí v hale. Ale sport je jako detektivka. Nikdy nevíte, jak to dopadne. Na koncertě u písničky můžete počítat s tím, že po slokách a refrénu přijde konec. Žádný překvapení ani napětí se nekoná, pokud nevypadne proud.

Přijela jste na Slovensko za přítelem, který po boku Jaromíra Jágra bojoval o obhajobu hokejového zlata. Šla jste mu fandit přímo do haly?
No... zůstat během zápasu před halou a fandit odtamtud by mi připadalo hodně zvláštní. Takže ano. Vstoupila jsem až hluboko do haly.



Pořídila jste si národní dres?
Tomáš vždycky bruslí s číslem 14, ale tady má 82. Ten dres tak rychle nestihli vyrobit ve velkém, takže musím chodit v civilu nebo se znakem Canadiens.

Sedla jste si k dalším partnerkám českých hokejistů?
Na utkání s Německem jsem seděla s bráchou. Byl to krásný hokej. Taková klidná síla. S partnerkami jiných hráčů se neznám.
Po zlatém olympijském Naganu si kamery v prostřizích rády vybírají pohledy do tváří právě manželek a přítelkyň našich hráčů. Berete to tak, že už mezi ně také patříte?
Ono se není čemu divit. Jsou mezi nimi samé krasavice a missky. Což já tedy rozhodně nejsem (smích), takže jsem ráda, že se zatím kamerám při zápasech úspěšně vyhýbám. Jsem jako každá normální holka, co našim drží palce.

Tomášovi se výjimečně dařilo. Často na góly nahrával, sám skvěle střílel. Měla jste z něj radost?
Nedaří se mu výjimečně. V Montrealu byl tuhle sezonu zase bodově nejlepším hráčem. Líbí se mi, že hraje chytře, umí vytvářet situace a není při hře sobeckej. Hraje hodně hlavou.

Sledujete při hře jen jeho?
Tady je radost sledovat souhru všech. Sešli se, myslím, náramně a je to hodně dynamická jízda.

Zakřičíte si s halou, když padne gól, nebo si jako zpěvačka dáváte pozor na hlasivky?
V tomhle je velký rozdíl mezi Kanadou a fanoušky u nás. V Montrealu se hlavně vytleskávají rytmy. Tady se zpívá. Je to síla. Hymnu tam pěje nějaký operní pěvec a ostatní si jen tak broukají pod nos. Když tady začne instrumentálka a slyšíte celou halu zpívat, je to na mrazení v zádech. Taky tu celé tribuny dozpívávají melodie. V Kanadě nikdy. Tady se na faul píská, až z toho praskaj uši, tam se bučí a hučí a zní to jako hukot moře. Ale v obou případech jsem pak bez hlasu.

Při utkání s Rusy inkasovali Češi několik velmi ostrých ran, které zůstaly nepotrestané. Bojíte se o Tomáše?
To je těžký. Jsem ráda, že zbytečné rvačky nevyhledává a nenechá se vyprovokovat. Ale taky umí ránu vrátit, když je potřeba. Nikdy neztrácí tvář.

Mohl s vámi vůbec Tomáš strávit nějaký čas? Nebo to berete tak, že jste se přijela podívat na to, jak se mu daří v práci a nenaháněla jste ho?
Bylo důležitý, aby se soustředil a měl svůj klid. Čas si udělat vždycky uměl, ale teď musel vyhrávat. Mám v Bratislavě dost známých a s sebou vždycky knížku, takže je mi fajn. Neumím se nudit. A navíc jsme teď ve střižně trávili dny a noci, tak jsem byla ráda za klidnější dvouden. I když díky hokeji napínavý jako nikdy.

Chodíte se podívat na zápasy i v Kanadě, kam jste se za ním přestěhovala?
Přišlo by mi moc divný sedět doma, když je v Bell centru zápas. Je tam pokaždé přes dvacet tisíc lidí a fandí jako nikde na světě. I jeden takový večer je zážitek na celý život. A navíc vás nikdo nepolije pivem, protože mají speciální víčka.

Je Montreal místo, kde se chcete oba usadit po svatbě?
Co bude, bude. Uvidíme.

Vzdáte se vašeho tolik populárního příjmení a stanete se paní Plekancovou?
Tomáš si své jméno na ledě vydřel. Já to své hodně neměla ráda, ale po dvacetiletém pracovním boji už si na mě zvyklo a začalo mě akceptovat. Nebyla to lehká cesta, když neustále něco dokazujete a naplňujete už jednou naplněné. Takže se stanu obojím.

Už máte termín vašeho dne D a místo?
Ano. Máme termín i místo.

Prozradíte alespoň, zda se vdáte v Česku?
(úsměv)

V průběhu šampionátu jste si prý byla v pražském salonu vybírat svatební šaty. Váhala jste při výběru, nebo najisto sáhla po prvním ramínku a byly to ony?
Nemáte tam ještě nějakou víc osobní otázku? (smích)

Plánujete klasickou svatbu? Takovou, o které sní holky od malinka.
Tak jo. Jen tichou, jednoduchou a o to víc osobní. Nejsem moc na takové ty kudrlinky a velké divadlo kolem.

Pozvete tetu Helenu Vondráčkovou?
(zvážní) Jak říkám, žádné divadlo kolem.

Tomáš by mohl v příštích letech kvůli hokeji často cestovat. Jste připravená na to, že ho budete následovat?
Cestovala jsem celý život, takže to nebude žádná změna.

Dokážete takovému vztahu přizpůsobit vaši kariéru?
Během doby, co jsme s Tomášem spolu, jsem vydala desku, natočila tři klipy, dopremiéroval se muzikál Ať žije rokenrol a nadabovala jsem spoustu krásných rolí. Umím si čas celkem zorganizovat. Je to teď sice větší zápřah, ale moje práce mě vždycky moc bavila a mám tu své fanoušky. Ti jsou pro mě moc důležití.

Začala jste v Kanadě na něčem pracovat?
V Montrealu jsme smíchali novou věc k filmu Labyrint. Byla to zkušenost veliká a blahořečila jsem všem technickým vymoženostem, díky kterým můžete komunikovat a předávat si informace neuvěřitelnou rychlostí přes oceán. Je to hlavní písnička k filmu, který má premiéru v říjnu.

Představovala jste si, že byste začala zpívat víc anglicky a zkusila se prosadit třeba v Kanadě?
Mám angličtinu hodně ráda, ale ve zpěvu mi vyhovuje čeština daleko víc. Je pestřejší a pro člověka, který se tu narodil, i daleko hlubší. Čím víc pronikám do cizích jazyků a gramatik všeho druhu, tím víc se mi čeština líbí. A navíc jsem nikdy moc neměla přehnané pěvecké ambice. Pracuju na svém zpěvu, protože ráda bořím vlastní limity, ale chtěla jsem hlavně hrát v divadle. To byl základ. Zpívání je fajn, ale herectví je nutnost.

Nebála byste se konkurence, které je na zahraničním trhu přece jen mnohem víc než v Česku?
Netýká se mě to. Ale byla bych ráda, kdyby se to někomu od nás, kdo o to na rozdíl ode mě stojí, podařilo.

Napadlo vás, že byste zpívání na chvíli odložila a živila se něčím jiným? Tancem, divadlem...
To je zvláštní otázka. Víte, já už se víc než dvacet let živím tancem a divadlem a filmem, ale zřejmě budu muset přidat plyn, když se na to ptáte (smích).

Udělala jste už nyní nějaký ústupek nebo, chceteli, kompromis, směrem k Tomášově práci a vašim aktivitám?
Přišla jen nepatrná změna. Přestěhovala jsem se za Tomášem do Kanady. Jako ústupek to ale ani v nejmenším neberu, protože se mi Montreal moc líbí a máme tam spoustu přátel. Když jsme teď přes léto tady, bydlíme v mém bytě v Praze.

Vaši fanoušci patří k nejskalnějším v naší zemi. Kdybyste je nechtěla opustit, šel by Tomáš za vámi do Česka?
To je právě skvělý. Nemusím fanoušky opouštět a Tomáš nemusí sem. Všechno jde skloubit.

Na vašich internetových stránkách se nedají najít žádné termíny divadelních vystoupení ani koncertů. Znamená to, že teď máte prázdniny?
Právě jsme dostříhali klip na písničku Absolutní Absurdistán, každý den dabuju, což je moje zamilovaná disciplína a makáme na novém DVD. Takže prázdninami bych to moc nenazývala. U moře jsem byla naposled před jedenácti lety. To byly prázdniny.

Už před sebou vidíte i vlastní děti? Kolik?
To je spíš otázka pro nějakého věštce. Jeden takový stoletý v Montrealu v čínské čtvrti vysedává. Zeptám se ho.

Mimochodem - měl Tomáš nějakou vaši desku?
Měl. Boomerang. Takže pár věcí trochu znal.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama