Dva měsíce jsem nebyla přítomna na této planetě...

17. října 2010 v 10:00 | Péťule
Článek je z roku 2005..

Pětadvacetiletá herečka a zpěvačka Lucie Vondráčková si určitě nemůže stěžovat na nedostatek pracovních příležitostí. Hraje na několika pražských jevištích najednou, natáčí pro film i televizi (a to i v zahraničních produkcích), koncertuje. Svými výkony rozhodně nedělá slavnému příjmení ostudu! Nedávno se představila v Divadle Kalich v hlavní roli muzikálového dramatu Daniela Landy Tajemství.
Lucík
Před časem měl v New Yorku premiéru hraný dokument Johanka z Arku, ve kterém jste hrála titulní roli a na němž jste spolupracovala s renomovanou režisérkou Pamelou Mason Wagnerovou. Dozvěděla jste se díky ní o herectví něco nového?
- Objevovala jsem hranice toho, co všechno se dá hrát beze slov a kde už potřebujete začít komunikovat, protože vás zničí přetlak emocí. Je to jako oheň, co by vás spálil, kdybyste nezařval. Můžeme si každý všechno nechávat pro sebe, ale nakonec se naše vnitřní pocity obrátí proti nám. Pak je lepší je osvobodit. V každém jazyce to dopadne jinak, angličtina je jako vítr, francouzština naopak člověka zjemňuje.
Jak jste si užila premiérový večer v New Yorku?
- Až do dna, nešla jsem spát. Díky agentuře Intact a panu doktoru Klusákovi, kterému moc děkuju, jsem tam mohla jet na super rychlou otočku, abych pak stihla zkoušku v Divadle Kalich. Takže jít spát mi přišlo zbytečné zmarnění času. Všichni se ten večer sladce usmívali a vychvalovali náš film do nebes, tak jsme si to s režisérkou Pamelou Wagnerovou užívaly, protože druhý den už pak zase chválí někoho jiného a vy letíte domů.


V muzikálu Tajemství hrajete Elišku, představte nám ji.
- Statečná holka. Nevdá se, bojuje - tak ji charakterizují spřízněné duše na jevišti. Já osobně mám strach, když se koukám na Osvícení s Nicholsonem, a asi tak desetkrát větší, když hraju Elišku! Nechápu, že to vždycky dohrajeme do konce. Víc nesmím prozradit, opravdu, mlčím...
Co znamená zkoušet novou hru, jaké to pro vás představuje vypětí? Je to práce "od-do" jako jakákoli jiná?
- Ne, musím pak vždycky vysvětlovat a esemeskovat kamarádům: promiňte, nebyla jsem dva měsíce na téhle planetě, už jsem zpátky, nepůjdeme do kina? Prostě se během zkoušení propadnu někam do duševního vnitrobloku. Čím lepší autor, tím hůř pro mě...
Příběh Tajemství je držen v tajnosti, nebudeme vás tedy dále nutit, abyste ho vyzradila, nicméně o čem toto představení vypráví vašima očima?
- Ta hra je čarovný lexikon. Nechám si ji svázat do zaprášených stoletých desek a budu z ní předpovídat budoucnost. Je to Matrix odpovídající na otázky. Všechny.
Na jaké největší tajemství jste v životě přišla?
- Často si v některých situacích vzpomenu na větu, kterou dal Morganě do vínku Karel Steigerwald: Jsou slepí jako všichni, kteří hledají... Často, když usilovně pátráme, právě proto nenacházíme. Stačí dát si na chvíli pohov.
V poslední době vás na jevišti i před kamerou potkávají dramatické, často velmi komplikované hrdinky. Vzala byste dneska ještě roli princezny?
- Vždycky jsem měla ráda zlomy v náladách. Něčemu se v kině smějete a pak z ničeho nic se vám kutálej slzy, ani nemrknete. Když je princezna vtipně napsaná, může si dovolit všechno. V pohádkové říši nejsou žádná omezení. A když není vtipně napsaná, tak ji změním tak, že stejně trochu bude. Všechny tragicko-dramatické hrdinky pak beru jako laboratorní práci na postavách a ty princezničky pak tou špetkou tragična taky přisolím.
Nestýská se vám po moderování? Vysílá se u nás nějaký televizní pořad, který byste ráda uváděla?
- Cíleně se moderování už odmalička vyhýbám. Po Marmeládě chodila spousta nabídek. Nějak jsem tušila, že když se potopím do téhle profese, nebudu se věnovat herectví tolik, kolik chci. Takže jsem vždycky dala telefon na někoho jiného. Ale nabídek si vážím.
Kdy se nám opět připomenete jako zpěvačka?
- Teď jsem natočila klip na písničku Poušť. Je to krásně hluboká věc, co vás vytáhne ze smutků, protože víte, že je na tom někdo stejně blbě jako vy. Tenhle pocit prostě někdy pomáhá. Makám na nových písničkách a na Slovensku živě koncertuju pro plné haly, dvě kytary a zpěv. To byl vždycky můj komorní sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama