Dělám co mě baví...

20. října 2010 v 9:44 | Péťule
Najít vhodný termín k rozhovoru s Lucií Vondráčkovou je úkol pro titány. Neustálý kolotoč koncertů, představení a natáčení se mi podařilo zastavit až o víkendu po jejím návratu z Bratislavy. Sešli jsme se v příjemné kavárně v centru Prahy a povídali si nejen o herectví a muzice, ale i o autech...

Lucka
Snowboarďáky zatím vidělo více než půl milionu diváků a na počet kopií, s nimiž šel do distribuce, je to snad vůbec nejúspěšnější film české kinematografie. Čekala jste takový úspěch?
Máme z toho radost. Zvlášť po těch omrzlinách, zlomených rukách, otřesech mozků a dalších útrapách během natáčení. Film jsem viděla asi třiapůlkrát a pokaždé je to stejně vtipný. Nejraději mám scénu s lovením kaprů.
Jak se vám hrálo ve společnosti takových "šílenců" jako Jirka Mádl a Vojta Kotek? Přece jen puberta... K tomu režisér Karel Janák, vlastně také tak trochu dítě...
Vy ho znáte? Kluci jsou sice náctiletí, ale zrovna Jirka je chytrej jak opice. Povídat si s ním je zajímavý. A navíc se pořád člověk směje a to mi už dlouho chybělo. Takže dobrý. I když za dva měsíce natáčení mě to téměř zničilo. Nosím totiž rovnátka a při smíchu mi děsně vadila...
Když se podíváte na začátek své herecké kariéry, mrzí vás něco nebo vynechala byste raději některé zkušenosti?
Spíš lituju každého měsíce, kdy něco hezkého nevzniká. Ale mám takovou metodu. Když netočím film, jdu natáčet videoklip na písně z CD. Moc mě to baví. A vidíte, teď zrovna přemýšlím, že v tom dalším budeme potřebovat pěkný auto. Zatím jsem totiž byla pořád nohama na zemi, takže je čas na změnu.
Může dnes vůbec herce divadlo uživit?
Samozřejmě. Na rohlík s paštikou denně má. Divadlo je pro některé mé známé naprosté bláznovství. Nechápou třeba, že nejedu na úžasný ples, kde můžu zazpívat, a místo toho hraju po stopětadevadesáté jedno představení, za které si pořídím tak akorát jízdenku na tramvaj. Mluvím o činohře...
Jakou část ve vaší kariéře zabírá muzika? A je pravda, že muzikantská rodina je spíš "přitěžující okolnost"?
Ze začátku ano. Hlavně když své okolí musíte pořád dokola přesvědčovat, že máte nárok vybrat si svou vlastní cestu a že to vlastně ani jinak nejde. Byl to boj. Ale když se pak ukáže, že to myslíte vážně, a dřete jako kůň, přijde odměna. Teď dělám muziku, klipy, film a najednou je to tak, jak jsem si vždycky představovala a přála. Například včera jsem přijela z Bratislavy. Dali mi tam Zlatou desku za CD Mayday a měl tam premiéru klip na písničku Poušť...
Poslouchala jste někdy třeba Marsyas-Kalandru, Michnovou, nebo je to pro vás už jen hudba "starých páprdů"?
Oni zase koncertují, a tak je slýchám, když u našich zkoušejí. Miluju marsyasácké sbory. Je to jedna z věcí, kterou jsou výjimeční. Samozřejmě spolu s texty, krásného hlasu Zuzany Michnový, kytar Pavla Skály a hudebních nápadů mého táty.
Co dál? Pracujete cílevědomě na nějakém dalším projektu, nebo si jen tak užíváte?
Zkouším hlavní roli v muzikálu Tajemství Dana Landy a každý týden šílím jako Morgana v Excaliburu. Termíny, kdy hraju, jsou na mých stránkách. Přijďte se podívat. Nebo spíš přijeďte.
Koho jste si ve své herecké kariéře nejvíce vážila nebo vážíte?
Nejvíc mi pomohl pan Preiss. Připravil mě na zkoušky na konzervatoř. Udělal si na mě čas a vyzbrojil se trpělivostí. Nikdy mu to nezapomenu. Do divadla chodím okukovat pana Nárožného a na Janu Třískovi na Hradě jsem byla asi stokrát. Fascinoval mě jako král Lear.
Jsou ve vašem uměleckém životě nějaké momenty, kterých si vážíte nejvíce?
Takhle to neberu. Nejvíc si vážím momentů, kdy si na mě diváci počkají po představení. Mohli by rychle utíkat na metro a domů, ale oni fakt zpomalí a podáme si třeba jen ruku... Ale neprožila jsem takovou tu popularitu seriálovou. Nezaměňují mě se žádnou postavou a to je prima. A na koncertu, když znají texty písniček? To je přece super satisfakce!!!
Co vy a auta?
Skočila jsem do toho hned v osmnácti letech. Při závěrečných jízdách jsem sice málem zničila policejní auto projíždějící nebezpečně blízko kolem mě, ale jinak dobrý. Teď už řídím dobře! Nějak podobně jako ta jeptiška, co sveze četníka Funése a pak s tím svým "řídím teprve od včerejška" vystartuje tak zběsile, že ten chudák ani nestačí zavřít dveře.
Kdybyste stála před rozhodnutím koupit si auto, podle čeho byste vybírala? Snažila byste ušetřit a koupit třeba i auto ojeté, nebo zásadně nové?
Ojeté auto je samozřejmě ekonomičtější, ale já bych si vybrala spíš nové. Možná trochu zbytečně, ale mám hrůzu z permanentních oprav, nejsem zrovna technický typ.Takže na rozdíl od knih z antikvariátů mám ráda zbrusu nová auta, a raději větší než malá. Mým nárokům a vkusu by asi nejlépe vyhovoval Touran.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama