Lucka a její jazykové cesty kolem světa

23. srpna 2010 v 7:25 | Péťule
"Jezdím takhle do neznáma už od svých šestnácti, i když první impuls přišel už na základce. Jeli jsme tenkrát se školou na výměnný kurz do Anglie. Byla to bomba.

Lucka a její jazykové cesty kolem světa
Do té doby mě jazyky vůbec nebavily. Před odjezdem na kurz se vždycky tak trochu bojím i těším. Je to dobrodružné. Nevíš, jestli budou ve třídě fajn lidi, jestli chytneš zajímavého učitele, který zbytečně nebazíruje na blbostech...

Dřív, když jsem ještě bydlela u hostitelských rodin, jsem se těšívala, jak asi budou vařit a jaký bude můj pokoj. Někdy ve dvaadvaceti ale musela přijít změna, protože jsem byla zvyklá na své vlastní životní rituály, takže teď většinou bydlím na takových studentských skorokolejích, kde máš pro sebe pidipokojíček a někdy i kuchyň. Ale já moc kuchařka nejsem, tak je mi to celkem fuk."

Pět hodin jazyka a čas na život

"Pobyty většinou volím tak, abych měla základní zápřah. Denně pět hodin jazyka a odpolko čas na život. Dřív jsem byla fakt zapálená gramatikářka a chodila i na odpolední kurzy. Ale to už jsi pak totálně vycucaná, přijdeš domů a padneš za vlast. Lokaci si vybírám samozřejmě podle toho, který jazyk zrovna studuju. A stejně tak se odvíjejí i volnočasové aktivity. V německém Hamburku jsem pořád chodila do kina. Za tři týdny jsem tam viděla víc filmů než jindy za celý rok. Když jsem studovala fráninu, jela jsem na jazykový pobyt do Nice a každý den se po škole rozplácla na pláži jako palačinka. Byla jsem pak snědá jako indiánka. Hodně se mi líbilo San Francisco. Ty kopce, které vidíš ve filmech, jsou magické. A když si je denně dáváš při cestě do a ze školy, máš pak fyzičku jako atlet.

A krásný je Londýn. Ale asi si nikdy nezvyknu na to, že tam jezdí vlevo. Na přechodu se pokaždé dívám na blbou stranu. Vždycky mě něco překvapí. Třeba kolik je v Londýně lišek a veverek. Nebo ta neuvěřitelná rychlost, kterou chodí lidi na ulici v New Yorku. Je to mazec! Přesně jako ve filmu Ďábel nosí Pradu."

Cestování v hudbě

"Můj nejlepší zážitek z jazykových pobytů? Loni v USA, když jsme
s kamarády jeli na obří horské dráhy u L.A. Přesně na ty, co jsou v úvodní znělce seriálu Krok za krokem. To byl můj sen od doby, kdy jsem začala dabovat Al Lambertovou. Na jazykových kurzech jsem si našla hodně kamarádů. Třídy jsou plné zajímavých lidí ze všech koutů světa. Je to fakt neuvěřitelné, protože si v sobě zboříš všechny zajeté stereotypy. Mám vždycky blízko k lidem z Japonska, jsou moc fajn. Teď si zrovna balím kufry na další jazykový pobyt, jelikož chystám novou desku a tyhle zájezdy mi ji vždycky pomůžou dovymyslet. Má potom v sobě jinou energii než ta předchozí a šmrnc velké dálky. ,Boomerang' byl míchnutý Londýnem a ,Fénix' Amerikou. Pokud jen trošku můžeš, jdi do toho! Mně tyhle jazykové zmizíky do dálky celkem dost změnily život. Držím palce!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama