Skočit si teď rozhodně nemůžu

8. července 2010 v 15:35 | Peťula
Článek z časopisu Story z 31.8. 2009

Při čtení následujících řádek možná leckoho napadne, že pro Lucii Vondráčkovou může být tento způsob léta poněkud nešťastným...

Ona sama ale hodnotí zmíněné období slovy: "nebylo to špatný..." A co se vlastně dělo tak neobvyklého? Celé tajemství se nakonec provalilo díky Karlu Gottovi. Když totiž slavil narozeniny, novináři se pídili po informaci, kdo tam nebyl a proč. A tudíž až tehdy, měsíc po lékařském zákroku, ptonikla na veřejnost zpráva o tom, že Lucka podstoupila operaci nohou a čeká jí dlouhá a náročná rekonvalescence. Ta proběhla úspěšně, a tak Lucka v rozhovoru pro Story exkluzivně oznámila novinku, že už opět chodí.

Lucka
Lucko, jak to máte s těma nožkama? Někde čtu, že už nevstanete, jinde, že pokud vstanete, tak rozhodně ne včas, abyste hrála, co hrát máte...
Teď už vstávám a začínám chodit. A fungovat začnu tehdy, až budu úplně fit. Rozhodně nevlítnu na jeviště dřív. Ve čtrnácti hrajete divadlo s horečkou a jdete přes bolest. V devětadvaceti  si dáváte trochu větší pozor. (smích)

Jak se vám podařilo operaci tak dlouho ututlat?
Trochu jsem si to naplánovala dopředu. Den před operací jsem dala do éteru nový videoklip. To odvrátilo pozornost na správnou stranu. A já se pak jen spoléhala na kamarády a na ty, kteří o operaci věděli, že to nikde neřeknou. Povedlo se a moc jim za všem děkuju. Když měl pak pan Gott oslavu narozenin, všichni zkoumali, kdo tam nebyl a proč. Ale to už bylo měsíc po.

Kdo se o vás stará, když jste teď trochu méně obratná...?
Teď už je to fajn. Začínám pomalu chodit, tak si snad už zajdu i na nákup. To bude první meta. Hodně mi pomáhala celá rodinka a kamarádi. Pokud máte někoho v nemocnici, určitě za ním dojděte. Je to veliká pomoc a pacienty to potěší.

Stihla jste během léta nějakou pěknou dovolenou?
Letos to byla taková jedna velká dovolená. Sice jenom na jednom místě, ale nebylo to špatné. Trávím letošní léto v největším klidu, jaký jsem kdy zažila. Bylo mi ale hodně líto lidí, které zasáhly povodně. To je jako zlý sen.

Vzpomenete si na nějakou dovolenou z minulosti, která se vám líbíla opravdu hodně?
Jedna v Řecku. Čekala jsem na výsledky přijímaček na vysokou, bylo mi devatenáct a nevěděla jsem, co mě v budoucnosti potká. Bylo to napínavé. Měla jsem před sebou krásné role v divadle a rozhodovala se, jestli ještě někdy v životě vydám desku.

Vím, že o svých vztazích nemluvíte, ale nedá mi to, abych aspoň nezakroužila kolem. Rýsuje se nějaká láska?
O láskách neumím mluvit. Ty žiju.

Ale proč vlastně své soukromí střežíte tak úzkostlivě? Nezdá se, že byste ve skříni měla schované nějaké kostlivce. A diváci, posluchači a zvláště vaši fanoušci se prostě zajímají o to, jaká je jejich oblíbená hvězda v soukromí.
To oni vědí. Znají mě od mých deseti let. Ani svému nejlepšímu kamarádovi nemusíte všechno říkat. Zná vás, takže pozná situaci i bez ptaní. Já ráda mluvím o práci. Dobrá písnička se stane, pokud míří do duše, součástí svého posluchače. Pomůže mu překonat rozchody, dodá energii a on ví, že v tom není sám. Že možná podobnou věc zažil i ten, kdo mu zpívá. V textech vlastně o svém soukromí mluvím víc, než bych si normálně troufla.

Z rozhovorů s vámi mám dojem, že jste introvert a tak trochu samotář. Jak snášíte případné společné bydlení s přítelem? Vynakládáte velké úsilí na to, abyste se s ním sžila?
Na nic v životě nevynakládám úsilí. Všechno jde postupně. Písničky, lásky, role...Nic nelámu přes koleno a nechávám se překvapovat. Je mi zatím dobře tak, jak žiju teď.

A co přátelé? Hledáte si snadno kamarády?
Kamarádi jsou pro mě hodně důležití. Seznamuju se ráda, ale ty pravé kámoše stejně poznáte, až když řešíte něco zapeklitého nebo když potřebuje jeden z vás podržet a pomoct v nepříjemné situaci.

Jste městský nebo venkovský typ?
Vyrostla jsem v Praze. A mám ráda veliká města. Ale vždycky v nic hledám takové ty tajné ulice a úkryty, kde je hodně stromů a veliký klid. Na vesnici bych asi zase vedla nějaký taneční kroužek a organizovala čaje o páté pro hodně lidí. (smích)

Jak jste na tom s dopravou? Máte řídičák, jezdíte hodně a ráda?
Řídičák mám od osmnácti. Ale nechci auto. Tramvají nebo pěšky jsem všude včas a nemusím řešit parkování. Aut je v Praze moc. Nebudu tím svým přilévat olej do ohně.

Když pominu vaše momentální zdravotní problémy, jakpak to míváte s návratem na jeviště po divadelních prázdninách?
Dva roky jsem prázdniny neměla, protože jsme hráli na Hradě Othella. Byl to můj velký sen, ale byla jsem pak v září zralá na spánek čtrnáct dní nonstop. Jenže začala sezóna. Pak vám ten odpočinek chybí.

A když se jen odpočívá, zapomene se něco? Texty, choreografie...
Ne. Pokud víte, že hrajete představení dál, máte ho v paměti schované až do derniéry. Pak se okamžitě přemaže novými texty, které zrovna zkoušíte. Ale zásadní monology všech her umíte pořád. A někdy vám také dodávají sílu, když jí nejvíc potřebujete.

Zvládnete v divadle to, co dřív?
Chvilku bude trvat, než se zapojím. Musím se nejdřív učit chodit, pak možná zase zatancuju to, co se předtím zvládlo levou zadní.

Kromě toho, že končí divadelní prázdniny, také právě začíná nový školní rok. O vás je známo, že se stále a často vzděláváte, a to nejen u nás, ale i v zahraničí.
Jezdím se učit jazyky s jednou úžasnou jazykovou agenturou. Zatím jsem studovala angličtinu, francouzštinu, němčinu a španělštinu. Teď jsem se pustila do znakového jazyka. A jsem zvědavá, kdy moje oblíbená agentura přijde s jeho výukou v zahraničí. Každá země má totiž jinou znakovku.

Ve kterých jazycích jste zatím hrála?
Divadlo jen ve francouzštině. Ve filmu v angličtině i francouzštině. Ale paní režisérka byla z New Yorku, tak to bylo dvojjazyčné šermování.

A co jste naposledy podnikla v češtině?
Před zdravotní pauzou jsme dokončili klip ke krásné smutné písničce s textem Josefa Kainara. Jmenuje se Skoč si do tý vody. Což teď právě naprosto nemůžu. (smích)

Lucie
CO PODPORUJE LUCIINU NAKAŽLIVOU CHUŤ DO ŽIVOTA?

SPÁNEK
Čím je Lucka starší, tím méně podceňuje odpočinek. Dnes už jej dokonce považuje za velice důležitý.

CESTOVÁNÍ S INTACTEM
"Nejela bych s nikým jiným. Přesně vědí do jaké školy vás posílají, dostanete dokonalé informace, a přestože přijedete do neznáma, je to přesně tak, jak v agentuře slíbíli. Takže se vlastně cítíte jako doma. Pak už se konají jen příjemná překvapení, nikdy naopak. Doporučuji každému, kdo se chce učit jazyky."

KNÍŽKY
Letos u nic v podstatě proležela celé léto. Ovčem i když ležet nemusí, je Lucie zapálenou čtenářkou.

VÁNOCE S RODINOU
Nejužší rodinný kruh tvoří maminka Hana Sorosová, tatínek Jíří Vondráček a mladší bratr David.

STROMY
"Mám sice ráda veliká města, ale vždy v nic hledám takové ty tajné ulice a úkryty, kde je hodně stromů a veliký klid."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama