L.V. Za mé slzy na Slavících mohla horečka...

13. července 2010 v 12:00 | Peťula
Článek z roku 2008

Na udílení Českých slavíků nejdřív zazpívala a zatančila, pak převzala stříbrnou sošku a následně už jen kýchala a smrkala. Lucie Vondráčková měla kromě velké radosti i velkou chřipku. V pokřtění nové knihy a také v rozdávání desítek autogramů na "slavičí" party jí to ovšem nezabránilo.

slavík 2008
V děkovné řeči jste zmínila, že jste se konečně přestala bát. Snad jste nemluvila o trémě?
Ne, to celé souviselo s citátem, který jsem na diváky vytáhla: Úspěchu ve svém oboru může dosáhnout jen ten, kdo stál na prahu neúspěchu. Mluvila jsem o tom, že jsem se  díky fanouškům přestala bát té hranice. Dřív ve mně opravdu strach z toho, že ji nepřekročím, byl.

Na pódiu se hodně brečelo. Jak jste na tom s emocemi byla vy?
Asi jsem slzela, ale mohla za to víc horečka než emoce. Faktem je, že umístění, kterého jsem dosáhla, je něco nepředstavitelného, takže až mi to dojde, budu  dojatá až do příštího Slavíka.

Je pro vás Slavík víc cena za popularitu, nebo za hudbu?
Myslím, že se v ní kloubí všechno dohromady. Rozhodně se v ní odráží, jaká je síla písniček a textů, které zpívám; mimochodem, těší mě, že pro Čechy jsou texty hodně důležité. I proto nezpívám anglicky, i když by to z hlediska trhu bylo výhodnější - v angličtině nezvládám vyjádřit tak dobře, co bych chtěla. A jestli je pro mě Slavík nade všemi cenami? Asi je, udělují ho posluchači, to znamená lidi, pro které zpívám a točím desky, co by mělo být víc?

Jednu chvíli jste nedělala nic jiného, než rozdávala autogramy. Co lidem píšete?
Řídím se bezprostředním dojmem, někdy to závisí na tom, jak je dotyčný oblečený, jindy na tom, co mi vypráví. Vždycky mě něco napadne, samotný autogram mi přijde málo. A kupodivu mě to pořád ještě baví.

Pokud bych od vás chtěla co nejdelší a neoriginálnější věnování, co musím udělat?
Usmát se, to na mě funguje spolehlivě.

Už jste se podívala, kdo vám napsal první blahopřejnou esemesku?
Stihla jsem zjistit jen to, že mezi přejezdem ze Státní opery na afterparty jich bylo něco přes sedmdesát. Pročítat je a odpovídat na ně budu až v následujících dnech. Což mi připomíná: kdybych náhodou někoho vynechala, nezlobte se na mě, jen jsem toho měla moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama